Světelné paprsky z předmětů za vozidlem dopadají na povrch zrcátka a odrážejí se do očí řidiče podle zákona odrazu (úhel dopadu se rovná úhlu odrazu) a vytvářejí vzpřímený, zmenšený virtuální obraz.
Primárně konvexní zrcadlový design: Povrch zrcadla se zakřivuje směrem ven, což způsobuje divergenci světla; to umožňuje širší boční zorné pole (přibližně 120 stupňů – 150 stupňů) v rámci kompaktní velikosti, i když je obraz zmenšen asi o 15 %–30 %-odtud běžné varovné označení „Objekty v zrcadle jsou blíže, než se zdají.“
Některé využívají dvojitá -zakřivená zrcadla: Vnitřní plochá část zachovává přesný smysl pro vzdálenost, zatímco vnější konvexní část rozšiřuje zorné pole tak, aby pokryla slepá místa, čímž je přesnost vyvážení-širokoúhlý pohled.
Zatímco na skleněném -rozhraní se vzduchem dochází k mírnému lomu (dochází k němu při dopadu i výstupu), primárním mechanismem tvorby obrazu je odraz; lom je pouze sekundární jev vyplývající z dráhy světla procházející prostředím.
Nepoužívají se žádné čočky (konvexní nebo konkávní): Zpětné zrcátko je reflexní zařízení; jeho činnost nesouvisí s principy čoček, které zaostřují nebo rozbíhají procházející světlo.